O našich výjezdech

Stojím před oddělením Emergency u otevřené sanitky, dýchám svěží vlhký vzduch vonící právě skončenou bouřkou a nechce se mi začít uklízet spoušť, kterou jsme v autě zanechali.

Nechce se mi vlézt dovnitř a alespoň nahrubo setřít krev z podlahy, do pytlíku posbírat použité jednorázové pomůcky a obaly od nich, nahlásit na dispečink „dočasně nedostupní pro další zásah“ a rozjet se ke stanovišti. Tam nás bude čekat převléknutí promoklého a špinavého oblečení, minimálně půlhodinová očista celé sanitky a použitých pomůcek, doplnění a kontrola vybavení, zkompletování dokumentace. V hlavě si procházím co se stalo v posledních 60 minutách a nejradši bych se sebral a šel pěšky někam pryč.

(Pokračování textu…)

Kolem čtvrté hodiny ranní nás probírá pípání vysílačky. Výzva k výjezdu přichází jak posádce RZP, tak i lékařské posádce se zněním: „Opilý muž po napadení, dle volající má v hrudníku zabodnuté nějaké železo, je při vědomí“. Koukáme na lístek nevěřícně, nastupujeme do sanitky a vyjíždíme. Je víkend a babí léto. Za jiných okolností příjemná noc, ale my vyrážíme na výjezd a během cesty přemýšlíme, jak ono záhadné zranění bude vypadat.

Cíl je nedaleko našeho stanoviště, obě posádky jsou na místě do 5 minut. Sjíždíme k pacientovi z kopce, ten leží na chodníku, je silně opilý, ale při vědomí a komunikuje. U něj klečí manželka, která ho šla hledat, když se dlouho nevracel domů, pán leží pár metrů od svého domova.

(Pokračování textu…)