Práce v oblasti urgentní medicíny je jak samotnými pracovníky, tak veřejností vnímána jako náročná a stresující. Je charakterizována vysokou zodpovědností a vysokými nároky na schopnost rozhodování, zaměstnanec vůbec nemá možnost ovlivnit rozvržení a charakter ani množství práce během směny. Pracovníci jsou opakovaně konfrontování s kritickými událostmi a často pracují často ve vypjatých emočních podmínkách, avšak svoje emoce obvykle po dobu zásahu odsouvají do pozadí. Důsledkem může být nedostatečné psychologické zpracování náročných zážitků. Navíc na pracovníky dlouhodobě působí nepravidelnost pracovního režimu, práce v nepřetržitém provozu ovlivňuje nejen pracovní výkon a spánkový vzorec, ale může mít negativní dopady i na rodinný a sociální život.