Anketa na téma: Výjezd, na který nikdy nezapomenu…
Kolem čtvrté hodiny ranní nás probírá pípání vysílačky. Výzva k výjezdu přichází jak posádce RZP, tak i lékařské posádce se zněním: „Opilý muž po napadení, dle volající má v hrudníku zabodnuté nějaké železo, je při vědomí“. Koukáme na lístek nevěřícně, nastupujeme do sanitky a vyjíždíme. Je víkend a babí léto. Za jiných okolností příjemná noc, ale my vyrážíme na výjezd a během cesty přemýšlíme, jak ono záhadné zranění bude vypadat.
Cíl je nedaleko našeho stanoviště, obě posádky jsou na místě do 5 minut. Sjíždíme k pacientovi z kopce, ten leží na chodníku, je silně opilý, ale při vědomí a komunikuje. U něj klečí manželka, která ho šla hledat, když se dlouho nevracel domů, pán leží pár metrů od svého domova.
Začínáme muže vyšetřovat, ale stačí nám jediný pohled. S lékařkou a řidiči se podíváme jeden po druhém a ujišťujeme se, že vidíme dobře. V levé straně hrudníku má pán ránu o průměru sotva několika milimetrů a z rány trčí do výšky necelého centimetru kulatý předmět. Co nás však zaujme ještě víc je to, že předmět se pravidelně zvedá v rytmu srdeční činnosti, což nám dává jistotu, že pronikl až do srdečního svalu.
Na otázku jestli si pán pamatuje, co se mu stalo, pouze odpovídá, že šel z kopce a najednou byl na zemi a bolel ho hrudník. Sám své zranění popisuje jako „bebínko na hrudníku“. Okamžitě měříme vitální funkce a nakládáme pacienta do auta, abychom mohli dál v klidu pracovat v osvětleném interiéru sanitky a nekoukali nám pod ruce zvědaví lidé, kteří se mezitím shromáždili kolem. Tam ránu ošetřujeme a sterilně kryjeme, v žádném případě se neznámý předmět z hrudi nepokoušíme vyjmout. Zajišťujeme žilní linku a pacienta připojujeme na monitor a umělou plicní ventilaci. Z dispečinku nám přichází zpráva, že pro pacienta vzlétl vrtulník, a tak vyrážíme na heliport k místní nemocnici.
Stále dokola přemýšlíme, jak se to muži mohlo stát. Díváme se, nemá-li u sebe doklady a všímáme si díry z vnitřní strany náprsní kapsy košile, kterou měl pod koženou bundou. V díře jsou vidět doklady, zjišťujeme tedy totožnost. Za nějakou dobu přilétá vrtulník. Zajištěného pacienta si přebírají kolegové z letecké záchranky a pro nás výjezd končí, i když jeho rozebíráním a rozvíjením teorie, jak k tomuto zranění pán přišel, žijeme ještě pár hodin.
Během druhého dne nám dává zprávu náš lékař, který pracuje rovněž v cílovém pracovišti, do něhož byl pacient transportován, co byl ten neznámý předmět trčící z pacientovy hrudi. Šlo o propisku, kterou měl muž v náprsní kapse košile. Při pádu z kopce se propiska vzpříčila a při dopadu jí kožená bunda nedovolila proniknout nikam jinam, než cestou nejmenšího odporu, prošla mezižeberním prostorem minula plíci a zůstala v pravé komoře srdeční. Muž byl vrtulníkem přepraven rovnou na operační sál a náročný zákrok i následnou rekonvalescenci zvládl bez vážnějších komplikací.
Takové zásahy s dobrým koncem se stávají výjimečně, ale o to zajímavější je u nich být.
Mgr. Eva Machovská, zdravotnický záchranář výjezdové jednotky RZP
